Popis
Kostel San Giorgio je nejstarší v Campobassu a podle některých i v celé provincii: románský kamenný kostel v horní části města pod hradem Monforte, zasvěcený patronovi města.
Pochází pravděpodobně z 10. století a údajně stojí na místě pohanského chrámu, možná zasvěceného Herkulovi. Staletí změnila jeho podobu, starobylý vzhled však zůstal nedotčen.
Štítové průčelí hledí ke středověkému městečku a už zvenku prozrazuje tři lodě uvnitř. Střední část je z tesaných kamenných kvádrů, později přistavěná křídla z nepravidelných kamenů. Dva pilíře průčelí mají hlavice se stylizovanými listy a zvířecími hlavami.
Nad portálem luneta zobrazuje Beránka s křížem obklopeného listy a hustě propletenými úponky vinné révy. Výš se otevírá malá nálevkovitá rozeta, u románského kostela neobvyklá.
Vyplatí se kostel obejít dokola. Do vnějších zdí jsou zazděny kusy starších románských staveb: pelikán na pravém boku a vzadu slunce a zvláštní oslí hlava s uzdou.
Na pravém boku se zvedá čtverhranná zvonice s dvojitými a jednoduchými okny. Na levé straně, s přístupem z presbytáře, je kaple San Gregorio ze 14. století: pod kupolí fresky se svatým Augustinem a dalšími světci, každý s vlastním jménem napsaným vedle.
Nízká zídka s malým mřížovaným okénkem vedle průčelí je vše, co zbylo ze hřbitova, kde se po staletí pohřbívali farníci. Pod okénkem rozděluje pamětní desku napůl reliéf s lidskou hlavou.
Z prostranství před kostelem se otevírá široký výhled na celé město, od historického centra po moderní čtvrti rozeseté po kopcích. Spolu s nedalekým kostelem San Bartolomeo a věží Torre Terzano kreslí San Giorgio siluetu vrcholu kopce.
Pochází pravděpodobně z 10. století a údajně stojí na místě pohanského chrámu, možná zasvěceného Herkulovi. Staletí změnila jeho podobu, starobylý vzhled však zůstal nedotčen.
Štítové průčelí hledí ke středověkému městečku a už zvenku prozrazuje tři lodě uvnitř. Střední část je z tesaných kamenných kvádrů, později přistavěná křídla z nepravidelných kamenů. Dva pilíře průčelí mají hlavice se stylizovanými listy a zvířecími hlavami.
Nad portálem luneta zobrazuje Beránka s křížem obklopeného listy a hustě propletenými úponky vinné révy. Výš se otevírá malá nálevkovitá rozeta, u románského kostela neobvyklá.
Vyplatí se kostel obejít dokola. Do vnějších zdí jsou zazděny kusy starších románských staveb: pelikán na pravém boku a vzadu slunce a zvláštní oslí hlava s uzdou.
Na pravém boku se zvedá čtverhranná zvonice s dvojitými a jednoduchými okny. Na levé straně, s přístupem z presbytáře, je kaple San Gregorio ze 14. století: pod kupolí fresky se svatým Augustinem a dalšími světci, každý s vlastním jménem napsaným vedle.
Nízká zídka s malým mřížovaným okénkem vedle průčelí je vše, co zbylo ze hřbitova, kde se po staletí pohřbívali farníci. Pod okénkem rozděluje pamětní desku napůl reliéf s lidskou hlavou.
Z prostranství před kostelem se otevírá široký výhled na celé město, od historického centra po moderní čtvrti rozeseté po kopcích. Spolu s nedalekým kostelem San Bartolomeo a věží Torre Terzano kreslí San Giorgio siluetu vrcholu kopce.