Popis
Kostel San Bartolomeo je jednou z nejstarších románských staveb Campobassa, postavenou z velkých kamenných kvádrů v polovině 13. století vysoko na kopci Monforte, vedle schodiště vedoucího k hradu a zbytků středověkých hradeb.
Na průčelí vyniká protyron v apulijském stylu, tak přimáčknutý ke zdi, že působí skoro jako vysoký reliéf: dvě slepé arkády oddělené sloupy. Uvnitř luneta zobrazuje Krista žehnajícího po řeckém způsobu.
Kolem Krista se táhne pás rozdělený na osm polí: uprostřed symboly čtyř evangelistů a po stranách učitelé církve Východu a Západu, po dvou proti sobě. Nad jejich hlavami se objevuje ruka, symbol Boha.
Vedle portálu se otevírá gotické okénko s propletenými větvemi a květy a nedaleko je vytesán malý, pěkně provedený vůl.
Interiér má tři lodě oddělené sloupy bez patek, s geometrickými hlavicemi a půlkruhovými oblouky. Mezi románskými tvary si všimnete dvou zazděných gotických portálů a prvků z různých období, stop po restaurováních v průběhu staletí.
Kvůli dvěma dílům stojí za to zajít dovnitř: Ukřižování na plátně od Paola De Matteise, jednoho z velkých malířů neapolského baroka, a kamenný procesní kříž ze 14.–15. století, který kdysi stál před kostelem.
Vedle kostela se tyčí věž Terzano, kulatá věž z hrubého kamene ze 13. století, která byla součástí hradeb a kterou Monfortové v 15. století obnovili.
Pověst ze 16. století ji spojuje s příběhem jako z Romea a Julie. Delicata Civerra a Fonzo Mastrangelo se milovali, patřili však ke dvěma nepřátelským rodům: jeden k Trinitářům, druhý ke Křižákům.
Aby ji snoubenec nemohl unést, zavřeli Delicatu do věže a Fonzo musel odejít k vojsku. Ona zemřela žalem; když se vrátil a zprávu se dozvěděl, stal se mnichem.
Na průčelí vyniká protyron v apulijském stylu, tak přimáčknutý ke zdi, že působí skoro jako vysoký reliéf: dvě slepé arkády oddělené sloupy. Uvnitř luneta zobrazuje Krista žehnajícího po řeckém způsobu.
Kolem Krista se táhne pás rozdělený na osm polí: uprostřed symboly čtyř evangelistů a po stranách učitelé církve Východu a Západu, po dvou proti sobě. Nad jejich hlavami se objevuje ruka, symbol Boha.
Vedle portálu se otevírá gotické okénko s propletenými větvemi a květy a nedaleko je vytesán malý, pěkně provedený vůl.
Interiér má tři lodě oddělené sloupy bez patek, s geometrickými hlavicemi a půlkruhovými oblouky. Mezi románskými tvary si všimnete dvou zazděných gotických portálů a prvků z různých období, stop po restaurováních v průběhu staletí.
Kvůli dvěma dílům stojí za to zajít dovnitř: Ukřižování na plátně od Paola De Matteise, jednoho z velkých malířů neapolského baroka, a kamenný procesní kříž ze 14.–15. století, který kdysi stál před kostelem.
Vedle kostela se tyčí věž Terzano, kulatá věž z hrubého kamene ze 13. století, která byla součástí hradeb a kterou Monfortové v 15. století obnovili.
Pověst ze 16. století ji spojuje s příběhem jako z Romea a Julie. Delicata Civerra a Fonzo Mastrangelo se milovali, patřili však ke dvěma nepřátelským rodům: jeden k Trinitářům, druhý ke Křižákům.
Aby ji snoubenec nemohl unést, zavřeli Delicatu do věže a Fonzo musel odejít k vojsku. Ona zemřela žalem; když se vrátil a zprávu se dozvěděl, stal se mnichem.